✓   Ukazatel běžné likvidity se používá především v oborech, kde jsou zásoby málo likvidní nebo rizikové.

• Důvodem je fakt, že ukazatel vylučuje zásoby z krátkodobých aktiv → sleduje tedy jen krátkodobé pohledávky a finanční majetek vs. krátkodobé závazky. To je zásadní u odvětví, kde:
  • Zásoby nejsou ihned likvidní (špatně se prodávají nebo mají dlouhou dobu obratu)
    • strojírenství, výroba s dlouhým výrobním cyklem, automotive – zásoby jsou vázané v nedokončené výrobě a nejde je rychle přeměnit na cash.
    • těžký průmysl, loděnice, stavebnictví – velké zakázky „na rozpracovanosti“.
  • Zásoby mají vysoké riziko zastarání nebo znehodnocení – elektrotechnika, IT hardware, móda – hodnota zásob rychle klesá, běžná likvidita je proto lepším měřítkem než celková.
  • Obory se silnou závislostí na inkasu pohledávek – B2B služby, mediální a reklamní agentury, velkoobchod – cash-flow stojí hlavně na tom, jestli zákazníci zaplatí včas.

Ale obvykle běžná likvidita není příliš využívána v praxi a sleduje se především jako doplňkový ukazatel likvidity u firem, kde zásoby nepovažujete za dostatečně spolehlivý zdroj pro krytí závazků. U většiny firem je dostatečné sledovat ukazatel celkové likvidity (Likvidita 3. stupně) v kombinaci s dobou obratu pohledávek, zásob a závazků.

Pro většinu firem a zejména pro obory se stabilním a rychlým obratem zásob je lepší sledovat spíš celkovou likviditu + provozní cyklus.